Cirkulární školy
Cirkulární školy
„Jednou cirkulární, vždycky cirkulární!“
„Jednou cirkulární, vždycky cirkulární!“
Představte si školu, která nevytváří odpadky: Ohryzky od jablek samy létají do třídních vermikompostérů, bioodpad ze školní kuchyně se na zahradě přeměňuje v to nejlepší hnojivo do školních záhonů, na nichž si děti pěstují vlastní jídlo. V samoobslužné jídelně si všichni nabírají jenom tolik, kolik sní, takže nic nezbývá… Zalito sluncem. A že žádná taková škola neexistuje? My víme. Jedna dokonalá ne. Kdybychom ale spojili všechny „naše“ školy, jednu, dvě ideální bychom dohromady dali. A právě proto vytváříme komunitu cirkulárních škol. Abychom se mohli navzájem propojovat, inspirovat a aby se ideální budoucnost nezdála tak nedosažitelná…
Představte si školu, která nevytváří odpadky: Ohryzky od jablek samy létají do třídních vermikompostérů, bioodpad ze školní kuchyně se na zahradě přeměňuje v to nejlepší hnojivo do školních záhonů, na nichž si děti pěstují vlastní jídlo. V samoobslužné jídelně si všichni nabírají jenom tolik, kolik sní, takže nic nezbývá… Zalito sluncem. A že žádná taková škola neexistuje? My víme. Jedna dokonalá ne. Kdybychom ale spojili všechny „naše“ školy, jednu, dvě ideální bychom dohromady dali. A právě proto vytváříme komunitu cirkulárních škol. Abychom se mohli navzájem propojovat, inspirovat a aby se ideální budoucnost nezdála tak nedosažitelná…
Příběhy našich škol aneb Příklady táhnou
… je modelovým příkladem, který se opakuje: Mladý začínající pedagog, zpravidla nadšený učitel přírodopisu nebo pěstitelských prací a koordinátor EVVO v jedné osobě – v našem případě Oskar Burian – a jeho třída, která se chce „učit jinak“. Vstřícný/á a environmentálním tématům otevřený/á ředitel/ka a podobně naladěná alespoň část učitelského sboru. Z těchto ingrediencí může vzniknout zdařilá a dlouhodobě udržitelná verze našeho programu: Původně byla na školní zahradě náhodně vrstvená hromada organického materiálu, která se ale během projektu přesunula a promíchala v tříkomorovém kompostéru, čímž začalo to pravé kompostování (s edukativním přesahem). Do kompostéru začal mířit bioodpad ze školní kuchyně a za pár měsíců bylo k dispozici hnojivo pro nové vyvýšené záhony. Druhém ročníku projektu dominovala oblast Reuse, ale ve škole proběhla i řada dalších workshopů, analýzou obsahu odpadkových košů počínaje a vařením záchranářských receptů konče. Problém plýtvání jídlem se stal tématem minikampaně Jdi na oběd upozorňující na problém vyhazování jídla kvůli neodhlašování obědů. A nejlepší na konec: Závěrečná osvětová akce – slavnost a SWAP oblečení a věcí organizovaný pilotní třídou sedmáků na školní zahradě!
Když se řekne ZŠ Řeporyje, člověk si vybaví skvěle sehraný tým – paní školnici a partu pedagogů – všechny nakažlivě nadšené pro zahradničení. Myšlenka uspořádat Green SWAP tu byla dávno před námi, ale náš projekt byl podle ambasadorky Kateřiny Machynkové pomyslným posledním dílkem do skládačky, který realizaci umožnil. Řeporyjský Green SWAP v sobě má zakomponovanou řadu vychytávek charakteristických pro celý náš projekt: Akce se chystá měsíce dopředu a zaměstná (a přirozeně propojí) celou školu. Na začátku je promyšlený plán, jak jednotlivé workshopy organicky zařadit do vyučování (a to v různých předmětech od matematiky po výtvarnou výchovu) a jak spravedlivě rozdělit práci tak, aby se mohli zapojit opravdu všichni. A také je tu vrstevnické učení v podobě propojení mladších a starších děti, které si vzájemně pomáhají. Ve druhém ročníku projektu si škola zvolila oblast UZAVŘENÝ CYKLUS JÍDLA, což se projevilo i při pořádání Green SWAPu, ve kterém šlo o celoškolní výměnu semínek, sazenic a rostlin obecně. Letošní vychytávkou byly recepty využívající zeleninu, která vyroste z nabízených sazenic. Vznikly během workshopů Zachraň jídlo, neplýtvej! a na SWAPu byly k dispozici přes QR kódy.
Úplně na začátku se Cirkulárních škol ujala paní učitelka a koordinátorka EVVO Jana Farkačová, která na „úkolech“ podobných těm, které v rámci našeho programu řešíme, ve škole pracuje už přes dvě desítky let (a jak říká), pořád s tím není hotová. To jí ale nebrání v tom nadchnout se, kdykoli vidí další smysluplnou a zábavnou možnost, jak environmentální témata s dětmi dál rozvíjet a posouvat. V pilotním ročníku proběhla ve škole smršť desítek workshopů, jejichž koordinace si vyžádala obrovskou plachtu papíru a veškerý organizační um: Výsledky se ale dostavily: Částečně a postupně se obnovilo třídění a kompostování odpadu ze tříd, ve škole byly založené dva vermikompostéry, z nichž jednomu se podařilo neuvěřitelně zlepšit vztahy a atmosféru ve třídě. Ve škole se děly upcyklační i pěstitelské workshopy a na konci prvního ročníku jsme od koordinátorky dostali zpětnovazební dotazník vyplněný 23 pedagogy. V navazujícím ročníku se na ZŠ Klausova zapojili do oblasti Uzavřený cyklus jídla a osvětovou akci spojili se soutěží všech škol z Prahy 13 ve vaření – Owl Bowl neboli Starostova vařečka, v jejímž rámci nabídly Cirkulární školy hostujícím soutěžícím workshop Zachraň jídlo, neplýtvej!
Na ZŠ Barrandov se nový učitel přírodopisu a koordinátor EVVO Michal Mikulec do našeho projektu pustil neohroženě s cílem (citujeme z úvodního dotazníku) „spustit ve škole něco smysluplného s pozitivním dopadem na planetu, návyky žáků a pozitivnější vnímání školy veřejností“. Průběh pilotního ročníku nakonec vyhodnotil: „Nečekal jsem, jak moc se projekt na naší škole rozjede!“ Do pilotní verze se zapojil jak školní parlament, tak pilotní i další třídy. Na konci projektu řízeně kompostovali v tříkomorovém kompostéru na školní zahradě a měli jeden funkční vermikompostér, uspořádali SWAP a zavedli jej jako tradici. Podobně jako na dalších zapojených školách se načaté věci podařilo ve druhém ročníku dotáhnout: Nejen, že se ke koordinátorovi velmi aktivně přidalo několik kolegyň, ale zafungoval i školní parlament. Nyní mají ve škole zavedený funkční systém třídění bioodpadu a jeho vynášení do zahradního kompostéru ve 32 třídách. Škola vyrábí vlastní kompost, do něhož sedmáci vysazují sazenice nebo ho používají do záhonů, na nichž společně pěstují – bylinky a zeleninu – 1. a 7. třída.
Příběhy našich škol aneb Příklady táhnou
… je modelovým příkladem, který se opakuje: Mladý začínající pedagog, zpravidla nadšený učitel přírodopisu nebo pěstitelských prací a koordinátor EVVO v jedné osobě – v našem případě Oskar Burian – a jeho třída, která se chce „učit jinak“. Vstřícný/á a environmentálním tématům otevřený/á ředitel/ka a podobně naladěná alespoň část učitelského sboru. Z těchto ingrediencí může vzniknout zdařilá a dlouhodobě udržitelná verze našeho programu: Původně byla na školní zahradě náhodně vrstvená hromada organického materiálu, která se ale během projektu přesunula a promíchala v tříkomorovém kompostéru, čímž začalo to pravé kompostování (s edukativním přesahem). Do kompostéru začal mířit bioodpad ze školní kuchyně a za pár měsíců bylo k dispozici hnojivo pro nové vyvýšené záhony. Druhém ročníku projektu dominovala oblast Reuse, ale ve škole proběhla i řada dalších workshopů, analýzou obsahu odpadkových košů počínaje a vařením záchranářských receptů konče. Problém plýtvání jídlem se stal tématem minikampaně Jdi na oběd upozorňující na problém vyhazování jídla kvůli neodhlašování obědů. A nejlepší na konec: Závěrečná osvětová akce – slavnost a SWAP oblečení a věcí organizovaný pilotní třídou sedmáků na školní zahradě!
Když se řekne ZŠ Řeporyje, člověk si vybaví skvěle sehraný tým – paní školnici a partu pedagogů – všechny nakažlivě nadšené pro zahradničení. Myšlenka uspořádat Green SWAP tu byla dávno před námi, ale náš projekt byl podle ambasadorky Kateřiny Machynkové pomyslným posledním dílkem do skládačky, který realizaci umožnil. Řeporyjský Green SWAP v sobě má zakomponovanou řadu vychytávek charakteristických pro celý náš projekt: Akce se chystá měsíce dopředu a zaměstná (a přirozeně propojí) celou školu. Na začátku je promyšlený plán, jak jednotlivé workshopy organicky zařadit do vyučování (a to v různých předmětech od matematiky po výtvarnou výchovu) a jak spravedlivě rozdělit práci tak, aby se mohli zapojit opravdu všichni. A také je tu vrstevnické učení v podobě propojení mladších a starších děti, které si vzájemně pomáhají. Ve druhém ročníku projektu si škola zvolila oblast UZAVŘENÝ CYKLUS JÍDLA, což se projevilo i při pořádání Green SWAPu, ve kterém šlo o celoškolní výměnu semínek, sazenic a rostlin obecně. Letošní vychytávkou byly recepty využívající zeleninu, která vyroste z nabízených sazenic. Vznikly během workshopů Zachraň jídlo, neplýtvej! a na SWAPu byly k dispozici přes QR kódy.
Úplně na začátku se Cirkulárních škol ujala paní učitelka a koordinátorka EVVO Jana Farkačová, která na „úkolech“ podobných těm, které v rámci našeho programu řešíme, ve škole pracuje už přes dvě desítky let (a jak říká), pořád s tím není hotová. To jí ale nebrání v tom nadchnout se, kdykoli vidí další smysluplnou a zábavnou možnost, jak environmentální témata s dětmi dál rozvíjet a posouvat. V pilotním ročníku proběhla ve škole smršť desítek workshopů, jejichž koordinace si vyžádala obrovskou plachtu papíru a veškerý organizační um: Výsledky se ale dostavily: Částečně a postupně se obnovilo třídění a kompostování odpadu ze tříd, ve škole byly založené dva vermikompostéry, z nichž jednomu se podařilo neuvěřitelně zlepšit vztahy a atmosféru ve třídě. Ve škole se děly upcyklační i pěstitelské workshopy a na konci prvního ročníku jsme od koordinátorky dostali zpětnovazební dotazník vyplněný 23 pedagogy. V navazujícím ročníku se na ZŠ Klausova zapojili do oblasti Uzavřený cyklus jídla a osvětovou akci spojili se soutěží všech škol z Prahy 13 ve vaření – Owl Bowl neboli Starostova vařečka, v jejímž rámci nabídly Cirkulární školy hostujícím soutěžícím workshop Zachraň jídlo, neplýtvej!
Na ZŠ Barrandov se nový učitel přírodopisu a koordinátor EVVO Michal Mikulec do našeho projektu pustil neohroženě s cílem (citujeme z úvodního dotazníku) „spustit ve škole něco smysluplného s pozitivním dopadem na planetu, návyky žáků a pozitivnější vnímání školy veřejností“. Průběh pilotního ročníku nakonec vyhodnotil: „Nečekal jsem, jak moc se projekt na naší škole rozjede!“ Do pilotní verze se zapojil jak školní parlament, tak pilotní i další třídy. Na konci projektu řízeně kompostovali v tříkomorovém kompostéru na školní zahradě a měli jeden funkční vermikompostér, uspořádali SWAP a zavedli jej jako tradici. Podobně jako na dalších zapojených školách se načaté věci podařilo ve druhém ročníku dotáhnout: Nejen, že se ke koordinátorovi velmi aktivně přidalo několik kolegyň, ale zafungoval i školní parlament. Nyní mají ve škole zavedený funkční systém třídění bioodpadu a jeho vynášení do zahradního kompostéru ve 32 třídách. Škola vyrábí vlastní kompost, do něhož sedmáci vysazují sazenice nebo ho používají do záhonů, na nichž společně pěstují – bylinky a zeleninu – 1. a 7. třída.
